[ Jana Pospíšilová ]
Paradox dnešní doby
Na hřišti si hrálo několik malých dětí a kolem nich posedával na lavičkách přibližně stejný počet maminek. Maminky si kontrolovaly své ratolesti, různě je napomínaly, podle toho, co se dítka…
Jana Pospíšilová
Najdete mě na
Další články
[ Jana Pospíšilová ]
Už tě nemiluji
Říkáme sluší ti to, ačkoliv si myslíme, že dotyčná vypadá jako strašák do zelí. Říkáme nemám čas, zatímco přesnější by bylo říct nemám chuť se s tebou sejít. Říkáme příliš…
[ Jana Pospíšilová ]
Variace na lásku 2
Svatba byla veliká. Slavilo se tři dny a tři noci, toho jídla, co se snědlo, a pití, co se vypilo! A pak princ s princeznou žili šťastně až do konce…
[ Jana Pospíšilová ]
Cokoliv si dokážeš představit…
Je zamračený den, sice ještě neprší, ale těžké mraky neslibují nic jiného. Vítr, který se prohání v bezlistých korunách stromů, kvílí, naříká a jen podtrhuje depresivní vyznění celého okolního prostoru….
[ Jana Pospíšilová ]
Variace na lásku
„Maminko, proč tatínek křičí?“ ptá se tříletá dcerka, andílek s blonďatými copánky. Teď už se ptá. Ještě před rokem v takových situacích jenom plakala… Žena se pokusí o úsměv, ačkoliv…
[ Jana Pospíšilová ]
Vše je na nás…
Usilujeme o to být v životě šťastní, a když se nám nedaří, stěžujeme si na nepřízeň osudu. Máme svá přání, máme své sny, máme své jasné představy o tom, co…
[ Jana Pospíšilová ]
Návod pro nové tisíciletí
Vousatý stařec v bílém obleku sedí v kavárně, popíjí minerálku a viditelně na někoho čeká. Každou chvíli sebou trhne a podívá se ke dveřím, když ale vstoupí někdo jiný než…
[ Jana Pospíšilová ]
Dřív než se misky vah nakloní…
Lhát se nemá, učíme své děti kromě dalších pouček a dbáme na to, aby ve chvíli, kdy jim tuto pravěkou moudrost vtloukáme do hlav, byly ještě velmi malé, nezkušené a…
[ Jana Pospíšilová ]
Štěstí je volba
„Ať v životě dělám, co dělám, nejsem šťastný. Snažím se chovat ke všem ohleduplně, a je to špatně. Jdu si za svým a starám se jen o své, a zase…
[ Jana Pospíšilová ]
A kde je, zatraceně, nějaký ukazatel?
Život je možné vnímat jako cestu. Podíváme–li se na něj jako na celek, výchozím bodem je naše narození, cílem pak je smrt, tak to prostě je. Mezitím máme pár záchytných…