Svět malých tyranů a vystrašených matek. Jak z toho ven jednou provždy?

Každý máme doma svého „tyrana“. Vy máte své dítě a dítě má Vás. Vy trápíte své dítě a dítě trápí Vás. Obtížná situace a velice častá, matka a dítě jsou na pokraji sil, denně se dohadují, řeší mnoho problémů, nic nefunguje a všichni jsou nešťastní. Ale jak z toho pekla ven?

Abychom zjistili, jak z toho ven, musíme si uvědomit, jak to vlastně celé vzniklo.

NAROZENÍ DÍTĚTE

Svět dětí je jednoduchý. Dítě, které se narodí, je plné lásky, energie a života. Rodí se do světa, kde jsou ustálené konvence, zvyky, normy, názory, hodnoty, které si nevybralo, ale budou mu vnuceny. Všechny, a bez výjimek. Dítě se rodí jako nová bytost nezatížená strachem, předsudky, hodnocením a podobně. Teprve postupem času se plně adaptuje a jeho původní láskyplná a absolutní povaha se začíná pomalu měnit. Všímá si prostředí kolem sebe, chování rodičů a blízkých, emocí, které se zde vyskytují, i toho, jak se s nimi blízcí vyrovnávají. To vše ovlivní celý jeho život, všechny vztahy, hodnoty, kariéru. Původní lidská bytost se začne pomalu obalovat vrstvami jako cibule. Zapomene na svoji originalitu, jedinečnost a podřídí se společnosti. A proces „ochočení“ je u konce… I když vlastně na začátku.

Citlivý a energický jedinec se prvně setkává se strachem u porodu, který je dnes na míle vzdálen od porodu přirozeného. Ihned po porodu je dítě odneseno od matky, aby podstoupilo dlouhou proceduru omývání, mazání, vážení, měření a tak dále. Než se dostane k matce, ještě nějaký čas potrvá. Jedinečný poporodní čas, který má dítě trávit v náručí matky u prsu, je pryč a následky toho mohou být různé. Dítě žije a vnímá absolutně, má tedy za to, že o matku přišlo. Když se později setkají, dítě je šťastné, že je zase u matky, ale má již pevně zakořeněno, že o matku může přijít, a to v něm vyvolává strach a stres, že se to bude brzy opakovat, a tak řve, řve a řve.

Brzy po příchodu domů je dítě odloženo do studené postýlky, při procházce venku je připoutáno v kočárku, ze kterého téměř není vidět, v autě je v opačném směru jízdy také pevně usazeno. A matka, jeho nejdražší bytost, se začíná ztrácet někde v nedohlednu. Stres se prohlubuje a vytrácí se přirozené vnímání vztahu mezi matkou a dítětem.

Když dítě leží na zemi, matka ho neustále pozoruje, kontroluje, přesunuje, dává mu k rukám věci, o které vůbec nemá zájem, a odstraňuje z jeho přítomnosti vše, co by ho mohlo, byť nepatrně, zranit.

Dítě, které je zvyklé vnímat věci smyslově, si chce všechno osahat, očichat, ochutnat, a zde narazí. Všechno, co ho zajímá, je mu odebráno a nahrazeno umělými předměty, které mají rozvíjet dětské vnímání. Když se dítě kolem druhého roku rozběhne za nějakým zajímavým předmětem, běží, co může, a je přesvědčeno o tom, že matka nebo otec si poběží také hrát. Ano, poběží také, ale dítě místo společné hry dostane na zadek, a pořádně. Nechápe, co se děje, vždyť si přeci chtělo jen hrát. Matka ho bije, protože mělo z něčeho radost?

POSTOJ MATKY

Matka je před narozením dítěte vystavena rodinným a společenským konvencím. Chce dělat vše správně, správně se starat, správně vychovávat, a tak dělá, co jí radí okolí, a podléhá dojmu, že je to to nejlepší. Má pochybnosti, ale neví, jak s nimi naložit. Výběru kočárku věnuje větší pozornost než přípravě na porod. Pro děťátko vše perfektně nachystá, má skvělou výbavu, drahou postýlku, hračky, oblečení. Věří, že tím dítě udělá šťastné. Nelze to však mít matce za zlé, dělá jen to, co se naučila.

DĚTSKÉ VNÍMÁNÍ

Děti vnímají, jak již bylo řečeno, absolutně. Věří, že vše kolem nich se děje pro ně a kvůli nim. Zamyslete se nad tím. Dítě, které je svědkem často se dohadujících rodičů, je přesvědčeno o tom, že je to kvůli němu. Matka každý večer pláče, je nešťastná. Dítě nabude dojmu, že za to může. Má kamarádka si dodnes pamatuje slova své matky: „Až jednou umřu, bude to tvoje vina!“ Většinu svého života trpí strachem, že svým jednáním matku zabije. Ano, je to absurdní. Nedělá a nikdy nedělala nic špatného, jen si uchovala to absolutní přijetí myšlenky.

Dítě vnímá emoce jinak než my dospělí. Nehodnotí je a nijak se je nesnaží vysvětlovat. Určitě i Vaše dítě na nějaké osoby reaguje s úsměvem a u jiných hystericky řve. Pociťuje emoce, které vyjadřují, a buď se mu osoby zalíbí, nebo je odmítne. Neřeší proč. Matka dítě nutí vnímat emoce stejně jako ona a začne dítěti vysvětlovat, že je to přeci kamarádka a nemá cenu se jí bát. V lepším případě. V tom horším dá řvoucí dítě do ruky osobě, kterou dítě odmítá, a podlamuje tím jeho vnímání. Dítě při narození pociťuje skutečnou lásku, odhodlanost, svobodu, chuť tvořit, objevovat. Uchovat tuto dětskou energii v našem světě není jednoduché.

Nepropadejte zoufalství a čtěte dál.

Jak funguje svět malých „tyranů“:

• Je absolutní
• Je svobodný
• Je smyslový a citový

Jak funguje svět vystrašených matek:

• Je omezený
• Je závislý
• Je konvenční, materiální

Tyto protikladné světy jsou neslučitelné, jak sami vidíte. Snažíme se, aby naše děti přijaly stejné hodnoty, jako máme my. Zapomínáme si přitom uvědomit, že naše naučené vnímání nemusí být správné.

Jak z toho ven?

• Začněte u sebe (doporučuji článek Mantra všedního dne)

• Věnujte pozornost dětskému vnímání světa a snažte se mu přiblížit

• Řiďte se vlastním citem, nepodléhejte tendenčním manipulativním vlivům

• Nechte děti se svobodně rozvíjet, myslet, tvořit a žít (doporučuji článek Výchova osobností v několika krocích)

• Věřte si a věřte svým dětem

   

   

   

  Foto www.pixabay.com