Lze vůbec přestat sabotovat vlastní mysl? Aneb tři největší sabotéři, kteří vám ničí život.

Sabotáž je slovo obvykle spojované s politickými či vojenskými událostmi, které ovlivňovaly dějiny celého lidstva. Ale co sabotáž vlastní mysli? Napadlo vás někdy, proč většinu svých novoročních předsevzetí zapomeneme nebo porušíme hned během několika málo dní? Nebo proč donekonečna hodnotíme sami sebe, partnera nebo okolí? Proč se trestáme za něco, co jsme nezpůsobili a co existuje jen v naší mysli? Pojďme se společně podívat na největší sabotéry naší mysli.

Ve své mysli chováte tři největší sabotéry, za jejichž existenci nemůžete ani jste si je nevybrali, ale prostě tu jsou a byly vám přiděleny.

• Soudce
• Oběť
• Názorový systém

Pokud si uvědomíte a připustíte existenci těchto tří sabotérů, přiblížíte se k něčemu, co je velice cenné, a sice ke svobodné vůli. Zní to velice jednoduše, tak proč nejsme všichni svobodní? Častokrát slýcháme, jak se někdo chce změnit, jak chce změnit svůj život, svoje myšlení, postavení. Ale jakmile dokončí tato slova, vrací se do své pohodlné role v hospodě, prosedí dlouhé hodiny u televize, u počítače… Jak je to možné?

Jedním z důvodů, proč se člověk vždy vrací do své pohodlné role, je strach, o kterém jsme již hovořili. Druhým důvodem je to, že je tak naučený. Je to pohodlné, jednoduché, dělají to všichni, skoro až přirozeně. Přitom by stačilo tak málo – uvědomit si. Jakmile si uvědomíte existenci těchto sabotérů, můžete se rozhodnout. Nebo se rozhodovat pokaždé, a změnit tak svoje návyky, stereotypy, celý svůj život. Přiblížíte se svobodné vůli a můžete se jí přiblížit pokaždé, když si to uvědomíte. Nejbolestivější je právě ono rozhodnutí. Pokud si toto neuvědomíte, nezmůžete nic, nezměníte SEBE, ani SVŮJ život.

Jakmile si začnete uvědomovat sami sebe, svoji svobodnou vůli, zjistíte, že jste za svůj život zodpovědní. Já jsem zodpovědná za svůj život, stejně jako vy jste zodpovědní za ten svůj. Já nejsem zodpovědná za váš a vy nejste za můj. Ve světe se děje mnoho věcí, které se dějí mimo kontrolu nás všech, a není v našich silách je ovlivnit. Pokud změníte sebe, budete největším přínosem pro společnost, budete inspirací. Pokud si uvědomíte, čím a kým jste, budete šťastní. Člověk se rodí, aby byl šťastný.

Člověk má oči, aby viděl, a uši, aby slyšel, přesto většina z nás nechce ani vidět, ani slyšet. Proč? Ve světě se děje tolik utrpení, že se jeví jako jediná cesta lhostejnost. Není to pravda. Člověk si musí uvědomit sám sebe, svoji hodnotu, přijmout pravdu. Je třeba si vážit sám sebe. K tomu, aby si člověk vážil sám sebe, se však musí dopracovat. Pokud člověk žije v souladu sám se sebou, přijímá zodpovědnost za sebe a svůj život, nemá důvod se nemít rád. Pokud člověk tyranizuje sebe a své okolí, nemůže se mít rád, neváží si sebe. Když si nevážíte sami sebe, popíráte všechno, čím jste. Pokud člověk nemá rád sám sebe a neváží si sebe, neunikne před tím. Pokud před sebou nemůže uniknout, tak se zničí (najednou nebo postupně), začne pít, brát drogy, bude agresivní na sebe a své okolí, bude se přejídat, ubližovat si nebo se zabije. Platí obecné pravidlo, že k sobě přitahujeme stejné a podobné (vrána k vráně sedá). Člověk, který se nenávidí, se bude obklopovat lidmi, kteří mají k sobě podobný vztah, a budou si báječně rozumět. Jakmile se jeden z nich změní, rozumět si pochopitelně přestanou. Jediná cesta, jak se vymanit z této sebedestruktivní cesty, je přijmutí sebe sama, zodpovědnosti za svůj život, respektování sebe sama a druhých, přijmutí pravdy a jednání v souladu se svým vědomím.

Teď, když už víme, jaký dopad může mít sabotáž vlastní mysli, vraťme se k Soudci.

Soudce

Největší sabotér mysli, na kterou má destruktivní vliv. Neustále hledá chyby. Nejvíce na nás samotných, na ostatních a ve všem ostatním. Zdá se, že je Soudce velice racionální, objektivní, rozumný a jedná pro vaše dobro. Činí to velice skrytě a sofistikovaně, takže jej vlastně ani nepodezíráte z jakékoliv sabotáže.

Svého vlastního Soudce si pěstujeme od raného dětství, protože jsme tak naučeni. Největší dopad na naši mysl má vynášení soudů o nás samotných. Soudce nás učí smýšlet o sobě velice kriticky, ponižujícím způsobem, a to pod záštitou objektivního soudu. Často tak bývá námi samotnými hodnocen jako hlas rozumu.

Nezasloužíte si, aby vás měl někdo rád, jste k ničemu? Mnoho z nás zažívalo podmíněnou lásku, závislou na dobrých výsledcích či poslušném chování. Toto podmiňování jsme si přenesli do dalších vazeb a totéž děláme ve vztahu k sobě, ke svým dětem a podobně.

Jiný dopad má soudcova hra při vynášení soudů o druhých. Hodnotíte své kolegy, kamarády, cizí lidi? Proč? Koho to obohatí?

Oběť

Další sabotér naší mysli, který se také dokáže velice dobře skrývat. Kolikrát v životě jste se cítili jako oběť? Oběť sama sebe, ostatních, oběť situací… Děje se tak denně a my jsme si na to tak zvykli, že ani nevíme, že je možnost tyto myšlenky a pocity odstranit.

Tento sabotér útočí na naše emoce, na pocit méněcennosti, nedostatečnosti, vyvolává v nás sebeobviňování za naši, jakkoliv domnělou, nedostatečnost. Je to velký emocionální hráč, má rád citově vypjaté a konfliktní situace. Umí velice vyčerpávat a svého hostitele je schopen srážet na kolena celý život. Staví nás do role oběti a učí nás vytvářet si mylný názor na naši vinu a následný soucit.

Názorový systém

Tento sabotér je snad už přirozenou součástí člověka. Rodíme se do předem definovaného názorového systému, který jsme si nevybrali, prostě nám byl přidělen. Názory okolí a potažmo celé společnosti nás učí zapomínat na vlastní rozum, intuici, učí nás potlačovat ryzí lidské vlastnosti jako je ctnost, odvaha, důstojnost, pokora, dobrota, srdečnost a další.

Názorový systém učí člověka myslet. Ano, stejně jako nás společnost a okolí učí mluvit, učí nás, i prostřednictvím slov, myslet. Člověk se tak naučí myslet určitým způsobem a vlastně myslet neustále. Tento názorový systém nás ovládá. Toho si však málokdy všimneme. Člověk se postupem času stává obětí vlastního názorového systému. Není to rovný vztah. Považujeme ho za samozřejmý do té doby, než zjistíme, že to všechno může být jinak. Názorový systém bývá uzpůsoben každé konkrétní bytosti, někteří mu však uvěří natolik, že jej předávají dál a dál a jsou schopni pro jeho šíření vraždit.

Člověk a jeho mysl je nevyčerpatelné téma. Tito sabotéry nám ukázaly, jak zrádné a bolestivé může myšlení být. Nejlepší by bylo nemyslet vůbec, nebo alespoň nemyslet si, že myslím dobře. Pracujte na své „otevřené“ mysli, vyplatí se vám to.

Foto www.pixabay.com